Lezecký institut Cliff

Cílem mého návrhu nebylo vytvořit pouze sportovní halu, ale dostat kousek surové horské přírody blíž k lidem a vytvořit připomínající umělou krajinu. To mi krásně umožnila situace a velikost pozemku, který se nachází hned vedle rybníka, kousek od lesa a polí. K.Ú. Týn u Třebíče, Zámiš. Celý koncept jsem postavila na myšlence horského masivu – budova má působit majestátně, jako výzva, ale zároveň jako bezpečné zázemí pro lezeckou komunitu. Budova má dva vstupy – hlavní orientovaný na severovýchod, blízko od hlavní příjezdové cesty a parkovišť, a vedlejší orientovaný na východ. V přízemí se nachází hlavni společenská místnost, vedlejší klubovna a hlavní místnost vnitřní horolezecké stěny, dále je zde i vstupní hala a šatny, které přesahují až do druhého patra. V druhém patře se nachází primární klubovna a terasa, ze které je možno pozorovat přírodu. Z terasy v druhém patře vedou schody na druhou a třetí vyhlídku, ze které je možno pozorovat na sever horolezce snažící se pokořit své možnosti. Celý objekt je bezbariérový s výtahem až na druhou terasu. Hlavní perlou je zde horolezecká stěna na severní straně, která testuje limity horolezců. Samozřejmě je zde myšleno i na méně zkušené, pro které je zde také vybudována horolezecká stěna. Horolezci mají také možnost po ní vylézt až na druhou vyhlídku. Z hlediska hmotového řešení se stavba skládá ze dvou „elkových“ křídel, které propojuje střední čtvercová část. Ty dvě hlavní hmoty jsou záměrně převýšené, mají zkosené střechy a stojí křížem proti sobě, takže připomínají horské štíty nebo sráz kaňonu. Tohle převýšení má samozřejmě i svůj provozní důvod – potřebovala jsem tam dostat ty nejvyšší lezecké stěny. Středový čtverec pak funguje jako takové pomyslné údolíčko, které všechno spojuje. Navrhla jsem tam i různé terasy a vyhlídky, odkud se dá koukat buď ven do krajiny, nebo přímo dovnitř na lezce. Asi nejzajímavějším prvkem na fasádách hlavních hmot jsou okna. Nechtěla jsem dělat klasické obdélníky, takže jsem zvolila úzké vertikální pásy, které jsou nepravidelně rozházené po ploše. Má to evokovat pukliny a praskliny ve skále, kterých se horolezci drží, když hledají cestu na vrchol. Uvnitř to pak vytváří super hru světla a stínu, skoro jako když svítí slunce do jeskyně. Hlavní výhoda ale je, že to dává dost denního světla, aniž by lezce na stěně oslňovaly velké plochy přímého sluníčka. Co se týče materiálů, snažila jsem se to sladit s přírodou kolem. Fasádu tvoří surový kámen, aby budova působila stabilně a pevně jako skála. Dřevěné obklady a sloupy pak do návrhu vnášejí trochu tepla a odkazují na okolní les. Aby to celé ještě víc zapadlo do kontextu, navrhla jsem šikmé zelené střechy. Mají dobré ekologické vlastnosti a díky nim stavba z dálky vypadá spíš jako přirozený zatravněný kopec, ze kterého prostě jen vystupují skalní stěny. Toto zázemí pro horolezce/kyně slouží všem věkovým kategoriím a je místem, kde se mohou lidé potkávat, sdílet zážitky nebo si jen odpočinout.